Evropsko-asijský nákupní zájezd - Super last minute

  My, Češi milujeme nakupování. Když se otvírá nové obchodní centrum jsme všichni v očekávání, jaké slevy budou první den, a kdo si odnese prvních pár výhodných kousků domů i za cenu, že si před centrem prostojí celou noc. A co teprve když se na internetu objeví nabídka nákupního zájezdu do zahraničí, potom nikdo neváhá a při představě výletu, nákupu, úžasné pořizovací ceně je člověk namlsán. A tak jsem s kamarádkou vyrazil také, tentokrát do Istanbulu. A níže už je popsáno jak si lze takový super last minute nákupní zájezd - dostatečně vychutnat...

 V úterý jsem si všimnl bezva nabídky nákupního a poznávacího zájezdu na 4 dny do Istanbulu, města, jenž leží jednou částí na evropském kontinentu a druhou na asijském. Protože je to město významných památek, ale hlavně MEGA nákupních možností, neváhal jsem ani minutu a zájezd okamžitě objednal a zaplatil. Navíc za 4.500,- na osobu za 3x noc ve 3hvězdičkovém hotelu se snídaní, doprava letecky Praha - Istanbul a zpět + transfery = nabídka, co se neodmítá. Na Last minute nabídky jsme zvyklí, a proto se celou středu balíme a chystáme a ve čtvrtek ve 4:00 stepujeme na letišti v Ruzyni. Létat jsme zvyklí a tak nám není zatím ani divné, že jsme se na odbavení sešli skupinka cca 10 lidí, jenž všechny nás spojuje představa úžasného "shoppingu".

Rozhodně to není naše první cesta do Turecka, létáme pravidelně i vícekrát ročně, jen do Istanbulu v říjnu letíme poprvé. 

Jsme odbaveni a stále stejná skupinka osob již čeká na letadlo, nastává hodina odletu a nic se neděje, přichází informace o zpoždění letu 1,2,3,4,5,6 hodin a nakonec je celý let zrušen. Se značnou mírou nervozity, kterou jsme vylepšili v restauraci, kdy situace vyžadovala alkohol, jsme začali zjišťovat co se bude dít dál. V normálním případě aerolinky poskytnou letištní hotel, kde lze přečkat do odletu, ale protože jsme letěli s Turkish airlines, tak jsme měli smůlu.

Po 6 hodinách čekání nás najednou začali odbavovat, že poletíme spojeným letem, jsme zvyklí na mezi přistání, takže jsem cílovému letišti nevěnoval pozornost, ale když jsem byl v letadle, začal jsem nahlas přemýšlet, v které části Turecka se nachází letiště v Baku, kdo čeká v letadle jediné slovo od leteckého personálu v češtině, němčině, angličtině ten záhy zjistil, že má smůlu, letíme tedy kamsi do Baku, letadlem plným muslimů, kamarádka začíná nahlas rozvíjet debatu o otroctví.... Letušky se při turbulenci připoutaly do křesel a celou zbývající cestu se už jen modlily, to že po letadle pobíhají davy lidí, bylo divné asi jen nám.

Po cca 7 hodinách jsme přistáli v Baku, tedy Azerbájdžánu, naštěstí nás Čechy nepustili z letadla a po 180 minutách a změně dalších nových i původních cestujících jsme se odlepili od země a pokračovali dále tentokrát do Bejrútu, tedy Libanon, kde však nastal problém ve smyslu cílové destinace letadla. Museli jsme opustit letadlo, ale současně nás nenechali vystoupit na letišti, místo toho nás na 4 hodiny zavřeli do letištního autobusu z každé strany nám dali vojáka s kulometem, asi kdyby nás ta hra už přestala bavit. Asi za hodinu dorazily k nám do autobusu naše kufry a začalo protiteroristické cvičení. Každý jednotlivě jsme museli označit naše kufry, a postupně v autobuse je otevřít a jednotlivě vyndat kus po kuse a předat k dalšímu zkoumání, bylo-li vyžádáno. Tyto manévry trvaly cca 6 hodin, potom nás nechali nastoupit do připraveného letadla a konečně jsme mohli odletět, do cílové destinace Istanbul v Turecku. Díky neplánovanému okružnímu letu trval náš let z původně plánovaných 4,5 hodin celkem hodin 36.

Konečně sprcha, hurá postel a víc nezajímalo nikoho.

Po snídani v sobotu jsme začali řešit, že jsme přišli o jeden den nákupního šílenství, tedy domluva byla jasná, vyrážíme všichni na Grand bazar (obrovská tržnice cca 400 prodejců, všeho možného), kde největší zájem je o oděvy - většinou dobře vyrobené kopie značkového oblečení z bavlny, kdy Turecko se řadí mezi světové pěstitele i zpracovatele této rostliny, dále obuv, kůže, zlato, koření a hromady dalších artiklů. Dorazil za námi na hotel místní delegát, s otázkou zda jsme připraveni na prohlídku města a pamětihodností. Některé dámy se již neudržely a sdělily průvodci, kam si má pamětihodnosti strčit, protože oni jdou nakupovat. Nyní se průvodce zasmál, a sdělil nám, že v Turecku je třídenní státní svátek vztahující se k cukru, tedy Grand bazar je kompletně uzavřen a všichni ostatní obchodníci mají v tento čas své obchody uzavřeny, tráví čas s rodinami a všichni jedí pouze jídla, která jsou totálně přeslazená.

 Nyní zavládlo katastrofické ticho, plné bezmoci a loučícího se snu o novém pěkném oblečení, ale protože jsme z Češi, tak se jen tak nevzdáváme, v první řadě umluvíme průvodce, který studoval v Praze, a proto věděl, že je to marné spokojit se s jeho původní informací a domluvil nám pokoutní noční prodej kdesi 15 kilometrů za Istanbulem, kde celou noc jsme vybírali, smlouvali, zkoušeli a ve finále se kochali hromadami výrobků, po kterých každý toužil.

V neděli ráno jsme s radostí přijeli na letiště a náš "turek od okurek" nám sdělil, že opět letíme přes Bejrút, ale v zápětí se začal smát a nám všem spadl obrovský balvan. Také jsme se dozvěděli, že tento zájezd nikdy nebyl nákupním, ale někdo v Praze našel způsob, jak lze naplnit kapacitu neobsazených míst v letadle a vyhnout se tak trojnásobku platby za neobsazené sedadlo. Náš let již proběhl normálně, v letadle se řešilo, zda se bude podávat stížnost a na koho, ale protože nikdo nebyl v žádné kamenné pobočce, ale vše bylo koupeno přes internet - neměl nakonec nikdo zájem ve věci stížnosti dále pokračovat.

Nakonec pro nás vše dobře dopadlo, a nám zůstali pouze otřesné vzpomínky na "vřelé" přivítání na letištích, kde jsme se octli vlastně náhodou. Tato zkušenost mi rozhodně cestování nepřekazila, jen se snažím do poslední chvíle než někam vycestuji ověřit si několikrát všechno možné a nemožné, co by mě mohlo na cestách potkat.