Relaxovat se snaží každý po svém, já měl v plánu na sídlišti vytvořit si maličkatou zahrádku na balkoně, myslím že to není nic neobvyklého. Leč opět zasáhlo několik náhodných vlivů do moji přípravy, no posuďte sami...
Tak si tak říkám co mi v té Praze chybí, mám velký balkon na jihozápad do, kterého se opírá slunce, tady by mohly růst třeba jahody, nebo rajčata a jak jsem tak nad tímto nápadem uvažoval, stále více jsem se viděl jak balkon postupně přetvořím v mini zahrádečku.
Byl konec týdne v půli měsíce dubna, po extrémně dlouhé zimě a okolo 21 hodiny bylo venku chladněji, i když příjemně...
Ten den jsem měl odpolední směnu a protože pracuji do 20 hodiny v komplexu budov, kde naše patro je komplet bez oken, "nevěděl jsem pro tento článek velice podstatný detail, o tom že přes odpoledne asi 3 hodiny pršelo."
Večer zcela náhodou jsem měl možnost jet s kamarádkou autem domu, a tak jsme v podzemním garážích sedli do auta a jeli domů. V týdnu jsem si již nakoupil truhlíky na můj kolchoz na balkoně a dnes jsem si dal za úkol naplnit truhlíky hlínou. Protože nedaleko domu se chystala nová stavba zrovna zde byla provedena skrývka ornice, z lesa opodál jsem si již přinesl půdu k promíchání s touto ornicí abych vytvořil dobrou kombinaci živin.
V osudný pátek po práci jsem dorazil domu okolo půl deváté večer a po večeři, jsem se rozhodl, že bych si mohl pro tu zeminu zajít ještě tento večer. Bylo to na dobře osvětleném místě, tedy nic mi v tom nebrání, ale přeci jen byl pátek všichni doma u televize, raději ještě počkám, ať mi třeba někdo nechce pomáhat, nebo se vyhnu dotazům co budu kde pěstovat a podobně. Leč s tím čekáním jsem to trochu přehnal, ale na hlínu se stejně vypravil. Vybaven plastovým kbelíkem a železnou lopatkou, oblečen v džínových kalhotách a protože jsem měl pocit skoro léta na nohou žabky a tak po půlnoci si to jdu pro hlínu.
Napadlo mě přeci to nebudu obcházet když to můžu projít přes louku a tak jsem si to střihl loukou, zde jsem poprvé zjistil, že je něco špatně, když jsem po deseti metrech měl mokré nohy v žabkách a ouha, právě jsem šlápl do bahna a když jsem chtěl udělat krok, moje žabka zůstala v bahně. Říkám si "tak přeci nepůjdu na boso, byl bych za blázna" tak jsem se ohnul že žabku vytáhnu ven.
Pohádka jak dědek tahal řepu, byla proti mě amatér, ale nakonec jsem žabku vytáhl, ale pro změnu jsem si u toho do toho bahna ještě sedl. Smířen se svým zevnějškem, jsem došel k hromadě ornice, nabral si ji plný kbelík a vypravil se zpět, "sakra" proč je to tak těžké?(mokrá hlína něco váží), ale je to kousek tak to zpět donesu.
Ke vchodu našeho domu vede 8 schodů a právě na osmém se mi u toho těžkého kbelíku z plastu utrhlo ucho, vypadla železná lopatka a tak si to po těch 8 schodech poskakovala až na chodník. Tento úkaz nechal v klidu nikoho z celého domu a tak postupně se rozsvěcovala okna v domě a typický český člověk, chtěl být v okně první u toho, co že se to vlastně stalo. A tady jsem si poprvé pořádně uvědomil, že asi nevypadám zrovna moc slavnostně...
"No shrnuto to tak", že jsem nebyl puštěn do domu dokud neprovedu něco se stavem mé očisty. Evidentně to byla velká zábava dokazující fakt, že v televizi v pátek v noci nic zajímavého neběží, a tak se každý radostně uvelebil v okně s očekáváním co se bude dále dít.
Objevují se první "chytrá" doporučení typu u odkazu na louži, kam bych se měl přesunout se trochu umýt.
Nakonec "poděkuji" všem za podporu shrnu tu hromadu bláta se schodu do kbelíku, který nechávám stát vedle vchodu a loučím se s tím že odcházím do lesa, kam evidentně patřím.
Normální člověk by se asi zasmál, zavřel okno a hleděl si svého, ale já jsem zřejmě chytl průřez pavlačových drben, které však si neuvědomují, že dům nemá jen jeden vchod, obešel jsem tedy dům, v pohodě došel do svého bytu, kde jsem se umyl a očistil i chodbu od občasně upadajícího jílu. Cca za dvě hodiny, časově kolem třetí v noci jsem si otevřel balkonovou větračku a nevěřil svým uším, neboť sousedská FBI o patro výše se zájmem rokovala evidentně přes několik balkonů na téma "jak asi budu vypadat až dorazím opět? V kolik to bude hodin? Kam jsem asi šel?...."
A já? Jsem se výborně vyspal, tak že ani nevím jak dopadla sousedská čekaná, zda byly rozděleny hlídky, případně dělo se snad něco zajímavějšího, apod...
Faktem zůstává, že mě tato noční rošáda neodradila od touhy po pěstování čehosi, a když po dvou měsících jsem měl plný balkon jahod a někdo z domu procházel okolo vždy jsem si neodpustil poznámku, že hlína pochází z bezvadného nočního výsadku u kterého všichni byli, ale raduji se teď hlavně JÁ.
A poslední info na závěr: směsice lesní zeminy a ornice by se hodila možná tak na kytky pěstované v květináči, ale rozhodně né na jahody, na ty jsem dostal hlínu již hotovou i se sazenicemi:-)))
....příště: Jak jsem se chtěl stát vinařem
