Jak udělat společenskou veselici a zároveň utnout tipec prostituci

Zní to skoro nereálně, ale když se dala správná mládež dohromady, dokázala mnoho věcí nad kterými jejich rodiče jen nevěřícně kroutili hlavou. A jak říká nadpis to bylo splněno a ještě přidáno něco navíc.

Padesát metrů od domu je sex platzJá

 
Každý rok v létě, jsem jezdil na cca 3 týdny k babičce, která bydlela ve vesnici vzdálené 3 km od hranic s Německem. Což jsme nijak neřešili do doby, kdy se zde začalo ve velké míře se zde dařit prostituci. Obecní úřad se snažil všemi možnými způsoby vykázat lehké děvy alespoň z vesnice, tedy na její okraje, což se mu asi po 5 letech všech možných dohadů podařilo.
Prarodiče zde žili cca 70 metrů od cedule, která určovala začátek a konec obce a díky tomu se nám tyto pracovnice nastěhovaly skoro pod okna, na druhé straně silnice bylo v rámci zahrádkářské kolonie vytvořeno přírodní sezení s ohništěm, udírnou, stánkem s občerstvení a krom několika menších spíše rodinných akcí se tu přes celý rok nic nedělo.Pouze o prvního prázdninovém víkendu zde se pořádala velká letní buřtová veselice, kde se sešla celá vesnice a za doprovodu živé kapely se zde křepčilo do pozdních odpoledních hodin následujícího dne v závislosti na výdrži jednotlivých návštěvníků. Celý tento malebný dojem každoročně kazil výhled na 40 metrů vzdálenou hlavní silnici, kde se ve dne i v noci nabízelo plno sexuchtivek.
Každý rok se přemýšlelo, jak přerušit nejstarší řemeslo na dobu konání této veselice, avšak každý rok to dopadlo stejně, tedy neúspěchem. Tento rok jsem byl u prarodičů naposledy, vždy jsem se sem těšil, protože tu byla fajn parta lidí mého věku, je fakt že nám asi všem čerstvě bylo +- 17 let, a tak jsme se se cítili dospěle, ale spíše nás stále napadaly až neuvěřitelné hry, kterými jsme si krátili prázdninové dny.

Nejúspěšnější hrou byl balík, šlo o prázdnou bonboniéru naplněnou kamením, úhledně zabalenou a naaranžovanou a poté ledabyle pohozenou u silnice, tak aby budila dojem ztracené věci.
Naše parta byla samozřejmě schovaná na nějaké zahradě  nebo křoví a sledovala, co se děje a kdo nám naletí. Nikdy jsem nemuseli dlouho čekat a vždy se někdo objevil.
Překvapením bylo, kolik lidí, když něco najde, tak hned roztrhá obal a sápe se po obsahu, který by snad někteří klidně i snědli, nutno říci, že to dělaly hlavně dvě ženy vystupující z aut s českou SPZ.
Jak šel čas tak postupně se balilo mnoho různého až po králičí bobky atd.
Velice často to lidé už prokoukli a tak nám do těchto balíkových dárku začali kopat, skákat a dupat, a proto jsme začali balit cihly a tvárnice – zkrátka poradit jsme si dokázali.
Tento rok bylo skutečně horké léto a nás napadlo, uspořádat proti sobě v lese válečnou hru, dnes by to šlo přirovnat k paintballu, kde ale za vybavení nám stačily stříkací pistole, no pistole, byla to spíše vodní děla, která se natlakovala a velmi efektně se s nimi dalo stříkat až na vzdálenost 10 metrů. Když jsme se vraceli jak vodníci, tak na nás sexuchtivky pokřikovaly, ať je trochu pokropíme vodou, protože léto bylo skutečně parné. Další den jsme místo polévání sebe – občasně proběhli okolo "sex Platzu" a osazenstvo, ať to bylo chtěné, nebo ne stejně patřičnou dávku osvěžení dostalo.
Další den byla ona zmíněná veselice a mně to v tu chvíli napadlo, jak zařídit výhled na ulici bez kněžek lásky, bylo nutné tedy rychle konat, domluvit se lidmi, kdo do toho půjde. Sousedovic Jana zařídila navíc ještě povoz, kdybychom nestačili potom utíkat. Nakonec jsme seděli ve sběrné kleci na pícniny plné z jedné třetiny senem a tažené traktorem, jenž řídil někdo z jejich rodiny, takže dá se říci pod perfektním krytím.
Plán se zdál jednoduchý. 2 – 3 kamarádi na každé straně sběrné klece, vyzbrojení arsenálem stříkacích děl, že z uděláme z nich vodníky, vědělo se že okolo 14 hodiny se střídají, tak aby "Platz" neustále byl obsazený, a to z obou stran silnice.
Bylo jasné, že pro úder je nejlepší hodina kolem 15 – 15:30 a v tom mě to napadlo, v tom vedru oni sundají stejně triko a budou tam stát nahé, to chce nějak se pojistit, aby dnes už se nevrátily.
Nakonec byly děla naplněna vodou s malinovou šťávou v poměru 1:1 a další děla se plnila tekutinou mně připomínající silážní šťávy, samozřejmě ta dětská děla nebyla zrovna extra kvalita, ale standardní „aušus“ z Číny, takže jsme všichni smrděli už ve fázi příprav, ale nikomu to nezkazilo připravený plán.
A jak to dopadlo? Z obou stran jsme se trefili každý několikrát, sice jsme nepočítali s variantou, že začnou proti nám házet kameny, takže asi 3 boule jsme zachytili, ale při představě že je horko 33 stupňů ve stínu, a projíždějící Němci si mysleli, že snad je u nás karneval.

Pět lidí sedí v kleci tažené traktorem, jeden z nás s krvácejícím čelem, a okolo pobíhající smradlavé příšery, s kterých ukapává malinová šťáva, do toho si velmi rychle pospíšil hmyz a bylo vymalováno.
Celé odpoledne jsme se se máčeli v sudech a vaničkách venku, protože s tou rychnou nás domů nikde nepustili, ale za nás to účel splnilo. Večer jsme sklidili hrozny hněvu pana starosty, kam si hned někdo byl stěžovat, ale současně jsme dostali uznání, kterak jsme to zvládli, ve vzduchu se nesl odér siláže a ve finále každý, kdo na veselici přišel tak si tuto vůni domů donesl. Tato nelibá vůně zůstala na sex platzu jestě 4 dny do doby, než přišel opravdový letní bouřkový lijavec.
Tyto 4.5 dne bylo nejdelším obdobím, kdy tento platz měl rozsáhlou výluku činnosti za posledních 20 let, pro mne to současně byl také poslední rok, kdy jsem se tu mohl účastnit nevšední zábavy.
Z informací po pár letech jsem se dozvěděl, že kněžky lásky, každý rok pověsí v pátek řemeslo na hřebík v 15 hodin a umožní tak klidný průběh zábavy v zahrádkářské kolonii, ale ráno jsou již opět na svých značkách. Dnes se na to dívám odměřeně a spíše vidím, co to mohlo naopak vyvolat za problémy. A i po letech si kdykoliv dokážu přesně tuto scénku vybavit a přehrát a vím, že mě zaručeně vždy pobaví....